Den94ek: Neviditelný děs
 |
ICQ UIN - FK:
61255613
ICQ UIN - Kakan:
61210191 |
 |
|
|
Shlédl jsem snímek Kostka. Lepší než Koule.
Pozor! Zítra je 1. dubna, někteří lidé se vás budou dost možná pokoušet vyvést nějakým ošklivým aprílem! Zaujměte proto preventivní postup a než budou mít sebemenší šanci se o nějakou kulišárnu pokusit, zbijte je do bezvědomí baseballovou pálkou. Nabízí se i možnost dočasné paralýzy pomocí elektrického výboje či slzného plynu, tím ale snižujete na minimum šanci trvalého poškození a naopak zvyšujete riziko, že se o nějaké legrácky pokusí třeba už příští rok. A v tomto případě opravdu neplatí, že risk je zisk, to mi věřte!
|
|
Apeluji na vás, nekupujte si květnové vydání časopisu GameStar! Uzavřel jsem se zástupcem šéfredaktora sázku, že svým článkem v tomto čísle snížím prodejnost toho následujícího na historické minimum. Pokud se to podaří, přejmenuje se GameStar z důvodu nutnosti získat znovu původní čtenost na GayStar.
V čase, vyhrazeném pro dnešní kapku solidarity, jsme tentokrát soustředili všechny své síly na zatraktivnění reklamního banneru, odkazujícího na anketu serveru Centrum.cz. Dobře víme, jak jsou pro začínající a nezkušené hráče důležité různé průzkumy a ankety. Existuje-li horší situace, než mít 20 unikátních přístupů denně, pak je to mít 20 unikátních přístupů denně a navíc nemít přehled o rodných číslech jejich způsobitelů. Přejeme portálu Centrum.cz hodně štěstí a anketních lístků!
| 'Solidarita spojuje lidi.' |
|
|
V létě budou opět děsivé povodně! Cítím to, v pisoárech nebylo tolik chlupů od roku 1998.
České myšlení je originální. Jeden zákazník si přišel postěžovat, že mu nejdou doma otevřít dokumenty, které vytvořil v práci. Poté, co jsem mu sáhodlouze vysvětlil, že na vině je jistý nesoulad mezi verzemi Office a vzápětí vytáhl drsnou cenu za léčivo na tento problém (tj. Office 2000), onen člobrda prohlásil, že to už bude zřejmě výhodnější koupit zrovna nový harddisk. Lituji, že jsem nepřitakal.
|
|
Letošní předávání Oscarů nedopadlo zcela podle mých představ. Což o to, že se ceny nedočkal český film 'Musíme si pomáhat', ale mohu pořadatelům odpustit, že z důvodu časové tísně nezařadili největší nezávislý trhák z prvního čtvrtletí tohoto roku? Známý bojovník za softwarová práva, firma BSE, dokonce díky své velmi originálně provedené reklamní kampani bezmála ponížila nízkorozpočtové trháky jako Blair Witch Project apod. Rozhodla se totiž bez jakéhokoliv varování rozeslat svůj snímek do třiceti tisíc vybraných firem, sídlících v různých koutech České republiky. Do krabice vtipně přibalila černý igelitový pytel, kam má divák zřejmě zvracet při obzvláště brutálních scénách, popřípadě odhodit děti, které úleku podlehnou. Ani by nebylo divu, absurdní děj totiž film poměrně drasticky posouvá mimo katerorii 'pro každého'. Stejně jako v případě již zmíněného snímku Blair Witch Project (byl autorům očividně velkou inspirací) se jedná o smyšlený příběh, kterému je dán punc reálné situace. Vše se točí okolo majitele fiktivní firmy Sysox, jehož počítač a šuplata jsou podrobena prohlídce zásahovou jednotkou Policie ČR, oddělení hospodářské kriminality. Majitel se ocitá v nelehké situaci, kdy je postaven tváří v kov s právnímy kladivy a následně je mezi nimi nemilosrdně rozdrcen. I když je to evidentně dement a má po šuplících z neznámého důvodu poschovávány kromě legálního Office také asi tři jeho kopie, od diváka se očekává, že s ním bude soucítit. Jelikož je film dokumentem o zvěrstvech, páchaných na zchudlých kapitalistech, po chvíli soucit samozřejmě přichází. Atmosféru však bohužel srážejí nepochopitelné chyby v hereckých projevech a některých lehce postřehnutelných detailech. Skandální nelogičnosti si můžeme všimnout například mezi 35. a 40. sekundou druhé minuty, kdy postarší 'specialista na počítače' zjistí registrační číslo MS Office shrnutím drobků z tlačítek v centrální části klávesnice. Samozřejmě, scénu lze omluvit například tím, že majitel firmy při vstupu jednotky do místnosti shodou okolností právě číslo kontroloval a pán z BSE již při zjištění tohoto faktu nemohl nijak ovlivnit setrvačnost svých úderů a tak aspoň pozvedl prsty o 1cm nahoru, aby klávesy nedomáčkl na dotykovou plochu, ale do podobného kontextu není situace vsazena, což nechává diváka přinejmenším na rozpacích. Kromě toho jsou výkony herců hodně prkenné - o nejhorší z nich se postaral muž, kterého jsem si soukromě pojmenoval 'vedoucí zásahu'. Ten bohužel nevyužil své největší devizy, tj. přirozeného a nestrojeného projevu, a snažil se jakýmsi prapodivným způsobem hrát. Jak vyplyne již z několika prvních okamžiků, věru k tomu nemá vlohy. Jeho image tvrdého a nekompromisního, avšak právně korektního muže zákona taje v rukou neherce v bezcenný kopeček měknoucích malin. Zlatých.
Ptáte se tedy: 'Proč? Proč nominace na Oscara?' Ano, čekal jsem tuto otázku. Váš dotaz je ale strategickou chybou, nepočkali jste s ním totiž do konce mého vyprávění. Tím zachráncem, který podává v žumpě se topícímu snímku záchranný ostnatý drát, jsou titulky. Budou vás hýčkat, napínat, uvádět do rozpaků i užaslých stavů. Zdvihnou vás až ke stropu, aby s vámi mrštily o zem. Láskyplně vás obejmou, a pak brutálně znásilní. Nedá se to dost dobře popsat. Jsou to stavy, které musí člověk zažít na vlastní kůži, aby pochopil.
Aby pochopil, že předávání Oscarů je bez přítomnosti tohoto snímku pouhou fraškou.
Terezka znovu a opět vypustila z úst nádhernou věc. Ne, tamtu ne, nyní mám na mysli slovní projev. Dle autentického převyprávění si četla Den94ek a při kterési nesmírně zvedené pasáži od ní zaznělo něco ve smyslu: 'No tohle je tak dobře napsané, jako by to snad ani nepsal Freddy!' Ach, ty podlézavé lichotky, Terezka mě s tím zničí. Nicméně, v obecném měřítku tím chtěla říci asi toliko, že mé literární schopnosti jsou až na výjimky mizivé. Wau, to zní dobře, zejména pak od někoho, kdo mi se svou 'paní-učitelce-se-to-líbí!' tvorbou nesahá ani po ledvinové kameny, a že jich mám drahně. Tento drasticky sebeklamný pocit vlastní nadřazenosti však není ojedinělý, ani vám nevím, kde ho ta holka nešťastná pobrala. Je to snad tím, že studuje prestižní (ironie) právnickou fakultu na Masarykově univerzitě v Brně? Eh, no, nechci nikoho kritizovat, ale studovat já školu, na kterou jsem se nedostal a dojíždět tam z kolejí, na kterých nemám bydlet, raději bych namísto obludných představ o vlastní důležitosti začal přemýšlet, kde seženu další obálky (a jejich náplň). Terezka naproti tomu s rozzářeným obličejem roztrubuje, kterak udělala zkoušku díky hlubokému výstřihu a krátké sukýnce ('Hmm... jak se jmenujete?' 'Terezka.' 'Terezka... to je pěkné jméno... tak já vám dám jedničku.'), kteréžto hojně používané stimulátory dávno mrtvých penisů postarších profesorů jako obvykle suplovaly nulové vědomosti. A víte už, že to děvče odvedle se učilo dva týdny a dostalu dvojku? Cha!
Inu, shrnu to velmi jednoduše. Někteří lidé mají důvod považovat se za nadřazené vůči ostatním. Někteří mají naopak těch důvodů tak málo, že lze v jejich případě považovat tento pocit za životní štěstí.
Sakra! K popelnicím poblíž naší prodejny dnes kdosi zcela cynicky umístil dvě kompletní záchodové sestavy. Stály tam jako dvě královny, hledící majestátně do zatáčky na rohu panelového domu. Ihned po obědě jsem vystartoval s digitálním fotoaparátem, abych tuto událost zdokumentoval, díky své pokročilé idiocii jsem však nedomáčkl spoušť a celá má snaha vyšla vniveč! Pln žalu jsem díky neobratné manipulaci s přístrojem vyfotil při obzvláště nezáživném telefonátu aspoň své smrkací díry, které jsou po včerejším stříhání chlupů v nose těžce pořezány. Ať vám slouží.
|
|
Stal jsem se očitým svědkem hromadné autonehody na trase Vsetín - Valašské Meziříčí!
Lžu.
Znova.
Při svém pravidelném putování do práce na trase Vsetín - Valašské Meziříčí jsem se stal očitým svědkem hodinového čekání v automobilové koloně, která vznikla díky čerstvě upečené hromadné dopravní nehodě. V džungli zvonících mobilů a jekotu vyděšených studentů jsem zaznamenal, že k místu nehody jela dvakrát sanitka, třikrát policie a přibližně pětkrát popeláři (?), jejichž vůz všem divákům jemně naznačil, jakže to asi s účastníky neštěstí vypadá. Nakonec, hodina mého času se na černém trhu šmelí za 3 mrtvé, takže doufám, že se tato událost neobešla bez mastného účtu na straně havarujících. Nevím ale, zda se případně vyrovnám s dalším úhledně vyvedeným křížem poblíž cesty. U dvou stávajících památníků totiž každodenně měřím mezičas aktuálního řidiče a rozhození statistik, které by přinesl nový (a matoucí) kotevní bod, si zkrátka nemohu dovolit.
Zmíněná dopravní nehoda do dotáhla do Televizních novin na N@vě. Nechápu proč, všichni přežili. Sakra, další ztrátový podnik!
|
|
Po dlouhé době jsem se stavil u dědy Stilouše a z návštěvy víceméně vyplývá, že naše myšlenkové vlaky stále nijak dramaticky nerozkolejily. Naprosto souhlasím s tím, že likvidace dvou obrovských soch Buddhy v afghánském městě Bámján není ničím jiným než ubohým řevem nejfašističtějšího náboženství na světě, které má oproti Buddhismu tak plytkou a krátkodobou historii, že ani nedokážu pochopit, jak se jeho důvěrníci odvažují prohlašovat za urážlivé a neakceptovatelné něco, co vzniklo velmi, velmi dlouho před jejich nanicovatým Islámem. Darmo mluvit, radno střílet. Vesměs se shodujeme i v názorech na dětské porno, které osobně považuji za hnojné dno lidského chování a podobné antipatie jsem zaznamenal i na druhé straně. Zda má Stile i protivivisekční sklony se mi nepodařilo zjistit, nicméně v případě kladné odpovědi by z nás byl jistě nádherný homosexuální pár.
Nevím věru, jak se to přihodilo, ale krátce po zlomu soboty v neděli, přibližně kolem druhé hodiny ranní, mne popadla jakási destruktivní touha a po kratší úvaze jsme se společně s adekvátně připitým R.Š. (=Kedar) vydali na X-Chat. Hned jako první mi padla do oka místnost Romantické dušičky, to asi proto, že na Svátku všech zesnulých neshledávám žádné zvláštní romantické rysy (pominu-li to, že jsem právě 1. listopadu před několika lety dokmásal Doom). Po krátkém zbordelení došlo samozřejmě k brisknímu výkopu a když se situace pod různými nicky opakovala ještě asi 4x, jedna z přítomných nešťastnic mi už z čirého zoufalství předala správcovství místnosti. Objevil jsem však obsaženého trojského koně - infekci syfilitidy - a Danajský dar vrátil zpět i s nově přidaným virem HIV. To byl však pouze začátek. Po několika desítkách minut jsem se opět díky úhybným manévrům vyšvihl do čela a zde jsem setrval po následujících 10 hodin! I když to nebylo jednoduché, ručně jsem přes cut & paste zaznamenal kompletní průběh celé desetihodinové přestřelky a její plné znění se nachází na tomto speciálním aršíku. Bohužel jsem nebyl v domácím prostředí a díky pramalé znalosti ne-zrovna-přátelského linuxového texťáku má 'log' zcela strašlivou strukturu. Nejsem takový psychopat, abych se pouštěl do jeho editace, takže jej házím mezi vás, naložte s ním podle svého uvážení. Některé pasáže se však povedly natolik, že jsem je přece jenom zeditoval a výsledek leží zde. Přeji příjemnou zábavu, zúčastněným pak veselé vztekání.
P.S.: Nakonec jsem se stejně nedověděl, zda bylo to Slůvko sprosté či nikoliv. Šaškem týdne se stává uživatel Lenyblany aka Levné blány. Gratulujeme. Poukázku na dvě bezplatné kulky do týla si vyzvedněte na adrese redakce do dvou týdnů.
|
|
V následujícím sdělení o kvalitě služeb jisté české firmy jsem použil velké emotivní záchvěvy, které nelze v prostém textu běžným způsobem vyjádřit. Výrazná místa jsem proto označil kurzívou, abyste jim věnovali zvýšenou pozornost a případně je vyslovovali hlasitěji, předčítáte-li Den94ek na schůzi či jiném hromadném sezení.
(následuje sdělení)
Díky tomu, že České dráhy mají vysoký faktor piča, jsem opět dojel někam do prdele, což mi tak totálně rozmrdalo můj denní rozvrh, že už mi na psaní jakéhokoliv smysluplného plku nezbývá čas, energie ani chuť. Jako skromnou omluvu prosím přijměte přímý přenos z bičování jízdního řádu, který nyní bude probíhat každou středu od 16:00 v odborové sekci serveru Českých drah. Děkuji za pochopení. Zabít a pochcat.
|
|
Brno mne opět přivítalo přátelsky. Mou cestu od výpadové silnice směrem do centra ztížilo pomyšlení na několik stále čerstvých hrůz, které se udály během automobilové jízdy z Velkého Meziříčí do zmíněné metropole. Patří k nim například splynutí dvou rádiových stanic, v důsledku čehož se z dveřních reproduktorů linul mix jakési strašné taneční hitparády a ještě strašnějších heligónek (ač se to zdá neuvěřitelné, občas skladby tepaly ve stejném tempu), dále billboardy na firmy originálních jmen jako 'SGI' nebo 'Intelek' a v neposlední řadě také několik ošklivých automobilových nehod, to protože jsem neměl fotoaparát. Nicméně, po několika stovkách a tisících metrů chůze podél nekonečné silnice jsem narazil na zastávku zlotřilé tramvaje, která mne poté přátelsky vyvezla ven z Brna. Přestoupil jsem tedy na opačný směr a s úžasbudící rychlostí docestoval na hlavní nádraží. Zde jsem měl dle telefonické rady I.Č. nastoupit do tramvaje č. 12 nebo 13. Jaké bylo mé zděšení, když jsem zjistil, že namísto toho jedu v autobusu! Budiž, po několikerém průjezdu lokace 'Ústřední hřbitov' se mi podařilo dorazit zpět na hlavní nádraží, kde jsem odolal trase, začínající slibnými zastávkami 'Masná' a 'Vlhká', a konečně nastoupil do správné tramvaje. Ani si nedovedete představit, jaké to bylo bez jízdenky dobrodrůžo.
Nemohu odolat popisu děsivé situace, ve které se právě nacházím. V některém ze sociálně silnějších kolejních pokojů ukazují nástěnné hodiny 21:46 a já se právě povaluji na Kedarově posteli. Ano, bez Kedara, vysmekl se mi z ohonu, je to neakční tvor. Ve vzdálenosti pouhých dvou metrů od mé levé ruky (směrem doprava) sedí Frkáč se svou novou partnerkou a s neuvěřitelným zaujetím sleduje pohádku 'S čerty nejsou žerty'. Nechápu proč, k tomuto faktu musel během těch jedenácti let společného učebního soužití se mnou nutně dojít, ale budiž, nechme to na něm, jsem starý liberál. Nyní ze zákrytu pozoruji jeho mimické pohyby a z vrozené solidarity k postiženým lidem si rvu do úst dusivé chuchvalce prachu zpod postele. Pochopte - nemohu se ani nadstandardně smát, ani otevřít okno a řvát do parku. Aby toho nebylo málo, chodba je pro tyto účely špatně akusticky vyřešena. Křičím tedy aspoň do svého nitra. Frkáč, jeho děvče a osvětová pohádka. To se nedá. Nedá.
A.V. mi vysvětlil, proč nemá nainstalovaný Flash plug-in do Mozilly. Totiž, flashové animace mu prý zcela neakceptovatelným způsobem zpomalují SETI. Ano, to je logické. Tak nějak to do sebe zapadá.
|
|
Znovu jsem se stal svědkem strašlivé události. Stalo se jí školení s názvem 'Jednání se zákazníky' v hotelu Amerika poblíž Brna. Tragikomické divadlo, jehož jsem byl svědkem i aktérem, se dá opět velmi těžko popsat, proto se omezím pouze na doprovodné události. Tak například jsem na zde ležícím radiobudíku naladil rádio Proglas (žije pouze z dobrovolných příspěvků posluchačů - není divu) a vyposlechl přibližně čtvrtinu jedné session pravidelného českého vysílání vatikánského rádia (!). Poté zřejmě zasáhl Satan či jiná charismatická osoba a zmíněná rádiová stanice zmizela na několik hodin z vlnové mapy. Sluší se poznamenat, že na budíku je vyobrazen obří nápis 'DIGITAL CLOCK', ze kterého je velmi umně vyškrábáno druhé písmeno L. Vynalézaví čeští lidé, zejména pak jistý FK.
|
|
Známý literární pošah Vidurius mi k nedávnému tématickému večeru s hokejem zaslal vtipnou myšlenku z hlavy J. Hellera, ke které se mohl každý poctivý čtenář prokousat v knize Hlava XXII. 'Vítěz tenisového turnaje dokázal ostatním, že umí něco hrozně zbytečného, ale o mnoho líp než ostatní!' Je to jedna z nejvýstižnějších vět, kterou jsem v životě slyšel. A to i přesto, že na tenis narozdíl od hokeje vydržím dívat třeba i dvě hodiny v kuse. K tomuto krajnímu řešení však samozřejmě dochází pouze v případech, kdy jsem ponechán katastrofální situací (nefunguje počítač, penis atd.) na dně zoufalství. To jen tak, aby mi někdo neutekl s erárním lihem.
|
|
Che. Je to rovný týden, co jsem tu linkoval populární video Snuff. A vsadím dvě rozstřelené hlavy, že neuhádnete, čím na tento bohulibý čin navážu dnes! Soustřeďte se, Večerníček začíná...
Že byl autor velmi náružive distribuovaného podvrhu pod názvem 'snuff.mpg' v říjnu minulého roku téměř bezdůvodně zatčen je známá věc. Stalo se tak díky policejním pohnutkám, které tento vzorný bratr, syn, manžel a otec vyvolal zřízením stránek perfectshotsvideo.com. Na nich se po odevzdání tučného poplatku u vstupní brány můžete prohrabat kopou obrázků a videosekvencí, ve kterých rukou některého z aktérů (naoko) umírají více či méně svůdné ženy. Ve svých nejlepších okamžicích jsou velmi originální - tahle skončí s dírou v hlavě, tahle má zase šíp v hrudi. Všechny ty efekty se tváří moc hezky, až by člověk řekl, že se dívá z okna. A to je ten problém, záběry totiž vypadají až příliš reálně na to, aby nechaly policii v klidu. I když se 'pobité' ženy spokojeně koupají v penězích a popularitě, kterou jistě u perspektivních, mladých, krásných a bohatých návštěvníků těchto stránek (no řekněte, vy si snad představujete jinak člověka, který zuřivě masturbuje nad obrázky mrtvol?) získaly, orgány činné v trestním řízení se zkrátka škorpí. To je absurdita číslo 1.
V očích velmi humorně vypadající 'undergroundové' internetové komunity, které bych měl být díky poměrně prestižní pozici Pekla na některých laškovných rozcestnících zřejmě regionálním zástupcem (buhehe), je však Dr. Don hrdina. A ne jen tak ledajaký. Někteří zoufalci si jeho obézní osoby váží dokonce natolik, že po cvaknutí želízek z mně neznámého důvodu uspořádali veřejnou finanční sbírku! To je absurdita číslo 2.
A nyní srovnejme hlavy v šik: kdopak zvítězí, až se budou předávat ceny za nejstupidnější roli v celé této kauze? Dementní policie, která se chce před veřejností blýsknout zatčením dalšího perverzního úchyláka, který točí a prodává záběry 'reálných vražd', nebo stejně dementní fanoušci, kteří na svého hodného strejdu uspořádali charitativní sbírku? Myslím, že se o první místo velice dravě poperou.
Slovník na Seznamu mi odpověděl na několik otázek, se kterými jsem se dlouho zdráhal oslovit jeho papírové kolegy. Možná nyní pomohu zbavit se některých nepřeložitelných břemen i vám:
feltch - felch - finger fuck - Rainbow Kiss - scat - dingleberry - cock ring - pearl necklace
No a pak je to tu všechno černé na bílém. A hlavně...!
|
|
Emazing sice nepolevuje v zasílání stále zábavných 'stupidních hlášek dne', avšak pokud se mi bude na ICQ dařit tak jako včera, asi podobný newsletter zavedu i v regionálním měřítku.
Konec Britney v Čechách
"Myslím si, že jsi takový Eminem českého internetu."
- Tomáš Baldýnský, šéfredaktor časopisu Premiere, vyjadřující své pohnutky ze stránek Den94ek.cz.
Pro srovnání jedna související přímo od Emazingu...
On How Chainsaws Are Not Playthings
"Our product market is not Eminem's 18-year-old fans. We make chainsaws for mature people who have genuine forestry
work to do."
- Olga Scott, marketing manager for Swedish chainsaw manufacturer Husqvarna, expressing dismay after Eminem brandished one of her company's tools onstage at a concert.
To ale není vše, dost dobře můžeme konkurovat i serveru My Miserable Life...
> From: kakkaan <hejkal@hehe.com>
> To: <fincher@senior.cz>
> Sent: Mon, 19 Mar 2001 09:40:19 -0000
> Subject: a
>
> muj mily denicku
> dnes jsem opet ocenil krasy venkova. prave sem se totiz vratil ze
> skleniku,ktery jsem poradne poryl a zaryl do nej pul barelu kurincu.
> pomohl jsem tak od tezke fyzicke prace otci, ktery je po operaci
> hemeroidu, a matce, ktera ma zvysenou teplotu. jsem tak znaveny,
> ze bych tykal gandhimu, bushovi i marte kubisove.
> ruce mam od hoven, v podpazdi nekolik kilogramu soli a zada nemam.
> nekam se mi podely.
>
> kakan
>
...pořadům 'Neváhej a toč' a 'Natočto!'...
...serveru Ugly People...
  
...předním českým časopisům pro mládež...
...serveru Fudge.cz...
logo je důležité!
...a některým reklamním agenturám, dodávajícím reklamu České pojišťovně.
A víte co? Ještě jsme toho ani jednou nezneužili!
Solidarita, lekce 2.
| 'Solidarita spojuje lidi.' |
|
|
 Co je absurdnější než společné vystoupení Freda Dursta ze skupiny Limp Bizkit a Christiny Aquilery? No přece Marilyn Manson v Eminemově novém videoklipu (aneb řekněte poslední zájmeno desetkrát po sobě s krumpáčem v jazyku). Mára se v klipu zjeví, protože o něm pojednává druhý verš písně, cituji: 'When a dude's getting bullied and shoots up his school, they blame it on Marilyn, on Marilyn and the Heroin...' (volný překlad: 'Úřady neví, co se zabaveným jídlem.'). Ač si o Eminemovi myslím, že je to veskrze hulibrk, tentokrát se mu podařilo vystihnout situaci poměrně přesně. Pokud je mi známo, veškerý halas okolo slavného střílení z dubna roku 1999 vznikl díky faktu, že rozdovádění klučíci měli v době činu kdesi vystaveny stránky s texty skupin Rammstein a KMFDM a samozřejmě Marilyna Mansona. No tak jo. Od té doby se ale střílelo nejméně pětkrát (viz 06-03-2001, 11-03-2001 atd.) a pokud si dobře pamatuji okolnosti, nebyli do toho zapleteni žádní 'gotičtí' hudební interpreti a dokonce ani všudypřítomný Doom. Zato se za muškou občas objevila lůza z řad premiantů třídy. Hm, zvláštní. To ale není závěr, ke kterému chci dojít.
Jde spíš o to, kdo střílí a kdo je obětí. Sto a devětkrát už jsem tu psal, že bytostně nesnáším hokej. Pročpak asi? Pokud přeskočím osobní nenávist k hordám ožralých a tupých hovad, které se trousí ze dveří stadiónu, aby propíchly gumy autobusu konkurenčního zájezdu (ožralých a tupých hovad), dojdu pomaličku k faktu, že se cítím jaksi ukřivděn v porovnání se samotnými hráči. Jsou to lidé, kteří dle mého názoru nedokázali vůbec nic a z jakéhosi zvláštního důvodu mají vše, co bych si do nejdelší smrti mohl přát. Jejich jediné štěstí spočívalo v tom, že se příchozí pasák (promiňte, nevím přesně, jak se takovému člověku říká) rozhodl z bandy kreténů, honících se jako smyslů zbavených za pukem, ukázat zrovna na ně. A pak znova, a ještě jednou. A pak už to šlo jako po másle - prachy, kurva, auto, byt, pes, druhá kurva, prachy, střední škola, pět kurev. Voilá, bratři, jsem zajištěn!
Teď to asi mírně zjednoduším, ale přenesu-li tento model na americkou střední školu, budu daleko od pravdy? Nevím, nebyl jsem tam. Podle celosvětově vykřivené lidské mentality ale soudím, že tupý kapitán rugbyového mužstva bude školou i společností podporován více než takový... nějaký... no prostě prototyp démona jako já. A z toho vyplývá jediné - střelba musí být! :)
Ale ne, žertuji, než bych vyrazil na lov zbrojního pasu, uklidním se raději chlácholivými myšlenkami. Nakonec, všichni hokejisté mají malé penisy. Celé toto trudné povídání bych rád uzavřel dvěma názory, z nichž první splodil neznámý vojín a autorem druhého je sám Marilyn Manson. Shodují se, řekl bych. A já s nimi.
'Vyrůstáme ve společnosti, která nás učí věřit, že sporty a fyzická zdatnost jsou důležitější než inteligence a znalosti. Jsme povzbuzováni, abychom byli fyzicky silní, normální a tupí. Máme dny, které oslavují násilí, jako například Super Bowl Sunday, ke které byla uspořádána nejnákladnější reklamní kampaň za poslední rok. Co je tedy v pořádku a co je špatně s naší společností?' (v původním znění bez titulků)
- - -
Poznámka: Máte-li pocit, že vám v tomto vyprávění chybí jakýsi podstatný pojící článek mezi střílením na kolumbijské škole a haněním dementních sportů, pak vězte, že si pálící psychopaté vybírali jako cíle pro své kulky zejména vzrostlé a sportovně založené klučíky, kteří je (údajně) buzerovali.
|
|
Sean Combs neboli Puff Daddy byl zproštěn viny za šermování pistolí v jistém nočním klubu. Naprosto seriózně mě tím nasral.
Člověk občas ani netuší, jaké hrůzyplné příhody zažívají ve volném čase jeho internetové projekty...
»... Ibrahime, co se to děje?« ozval se slabý hlas, ve kterém čaroděj stěží poznával hlas svého ďábelského přítele. »Peklo je obklíčené nějakými cizími ďábly. Chtěl jsem ti to sdělit, ale nešlo to! Kdybys sám nezavolal a naše kouzla se nespojila, nedovolal bych se tě. Ibrahime, oni chtějí útočit i na Peklo! Co mám dělat?«
»Kolik jich je, těch cizích ďáblů?« zesinal Ibrahim.
»Nevíme - drží se v povzdálí, takže přesný počet nemohu zjistit, ale pořád přibývají další. Na Peklo sice neútočí, ale když jsem proti nim vyslal dva pekelné pluky, zahnali mi je zpátky do Pekla. Nemůžeme pomáhat jinde, když nás prosili o pomoc. Ibrahime, smím použít Nejvyšších rezerv?«
Ibrahim se otřásl závanem mrazivého chladu.
Nejvyšší rezervy - strašlivá koncentrovaná síla, kterou disponovalo pouze Peklo. To by mohlo znamenat také roztržení afrického kontinentu s potopením Sahary do moře, katastrofu, jakou svět nepamatuje! Seismické vlny, pod nimiž by se města lidí nahoře nad zemí hroutila, přílivové vlny, splachující pobřeží světadílů. Ale co, na lidech nikdy nezáleželo...
Jenomže - to není všechno. Proti oblehatelům Pekla by tento prostředek jistě stačil a musí to být šílenci, když se pokouší napadnout Peklo. Jejich sebeobětování, jinak se to nedá nazvat, by mohlo ovšem znamenat, že Peklo přijde o svou sílu. Což když oni chtějí právě tohle?
»Barbieli, zkus je rozprášit, ale všechno najednou do toho u všech ďáblů nedávej,« přivolil Ibrahim.
»Zkusím to. Zavolám ti jak to dopadlo, ale kdybych se dlouho neozýval, zavolej ty mě a přidej svá kouzla, abych se tě dovolal,« sliboval Barbiel, než umlkl.
»Migueli, vydrž ještě okamžik!« chtěl Ibrahim povzbudit tísněného kamaráda. »Peklo do nich udeří!«
No dobrá, konec srandiček a zpátky do práce.
|
|
♦ Hit týdne: Depeche Mode - Shine (ukázka)
♦ Shit týdne: ?
|
|
Současná situace okolo dvou velice nepříjemných nemocí našich drahých hovězích přátel mne donutila věnovat tomuto palčivému problému celý dnešní den. Pokusím se shrnout dosavadní dění, zhodnotit účinky aplikované prevence dalšího šíření a v závěru navrhnout účinnější cesty k rozseknutí tohoto Gordického uzlu. Možná.
Jak a co
Celá katastrofa začala horkého léta roku 1958, kdy se v jedné vísce poblíž sousedního města narodil člověk jménem Terry Fox. Nebyl ani chudý ani bohatý, ani přihlouplý ani geniální, ani beznohý ani dvounohý. Byl však odhodlaný, sebevědomý a hlavně kulhavý. Osud mu ale nepřál. Dal Terrymu do vínku heterosexualitu a bílou barvu pleti, což mu efektivně bránilo v cestě do top 10 nejpopulárnějších osobností v zemi. Jak jsem ale zmínil, vzdát se nebylo v souladu s Terryho duševními pravidly. Jednoho dne proto vstal, připevnil si na slepou odbočku ze svého těla železný úd a vyběhl. Běžel dlouho, předlouho. A lidé byli nadšeni. Dávali se s Terrym do řeči, snažili se s ním marně držet krok, vytvářeli umělý vítr elektromagnety po stranách silnice. Netušili, že Terry je bacilonosičem kulhavky, jedné z nejnebezpečnějších nemocí všech dob.
Jak a na co
Terry se rozhodl přeběhnout napříč celou Kanadu. 12. dubna 1980 stanul na břehu Atlantického oceánu v St. John’s Newfoundland, otočil se k západu a zamžoural po obzoru. Během následujících 143 dní uběhl denně trasu, která se svou délkou vyrovnala maratónu. A všude byl vítán. Tu zanechal polibek, támhle úsměv a tam zase trochu rzi ze své protézy. S adekvátně ráznou upomínkou však udeřil až ve státu Ontario. Právě zde si Terry uvědomil, že se blíží jeho konec, a došlo k přenosu psychosomaticky vzniklého viru KHK na dříve víceméně zdravý dobytek. Ne, neptejme se jak. Někdo je zkrátka prase. Export dobytka do Velké Británie pak dokonal dílo zkázy.
 Po protézách potopa
Terryho akce byla dobře načasována. Zákeřný vir v dobytku číhal přes 20 let, aby se náležitě projevil krátce poté, co Velká Británie začala udávat trend v oblasti hovězího masa ('Vždycky něco navíc'). Lavinu, kterou tak Terry možná i nevědomky spustil, se nyní snaží lidé nepříliš úspěšně zastavit. Vzhledem k obrovské nakažlivosti se na hranicích a letištních terminálech instalují dezinfekční rohože na očištění obuvi, po zveřejnění zprávy o odpadávání kopyt postižených tvorů se podobné práhy objevily dokonce i poblíž několika známých vchodů do Pekla. Díky nešťastné náhodě (či šťastnému Satanovi) se navíc kulhavka šíří ruku v ruce s nemocí jménem slintavka, což v minulém týdnu vedlo dokonce k masovému vybíjení vozíčkářů a mentálně postižených. Mezi lidmi se totiž rozšířila mylná zpráva, že příčinou kulhavky a slintavky je zpracování zmíněných invalidů do masokostní moučky. Domněnka, vzniklá díky nápadně podobným povrchovým znakům postižené zvěře a její potravy před odchodem do mlýnku však nestojí na pevných základech a vědecká obec její pravdivost oficiálně dementovala. V mlýnech na masokostní moučku tak opět přestává strašit a mouční červi migrují zpět do přirozeného prostředí.
Gordický uzel
Je jasné, že současné pokusy o prevenci šíření těchto nemocí jsou víceménně neúčinné. Existuje však perspektivní řešení, které bylo z pro mě nepochopitelných důvodů doposud opomíjeno. Vycházíme-li z nepříliš vzdálené historie, můžeme léčbu této i všech dalších podobných nemocí založit na precedentu, který vyplul na povrch při mýcení viru BSE, tedy tzv. nemoci šílených krav. Ta jakoby mávnutím kouzelného proutku zmizela ze předních stran novin (a tudíž i z tohoto světa) v momentu, kdy se o slovo přihlásila kulhavka se slintavkou. Už tušíte? Nezapomene člověk na chřipku, je-li mu amputována paže? Nepřipadá člověku propálený ubrus nicotný, vyhoří-li mu byt? Ano, zde se skrývá řešení. V léčbě strašné nemoci efektivně pomáhá příchod ještě mnohem strašnější nemoci. Získat potřebný státní grant na vývoj dostatečně zhoubného viru je však téměř nemožné, proto je v současné době jedinou reálnou nadějí sovětská stanice Mir a v ní uvězněné plísně neznámých vlastností, které by při dostatečně nešikovném dopadu Miru na britské ostrovy mohly teoreticky napadnout nejen dobytek, ale i lidi.
A to je naše jediná šance.
|
|
Jsem velice rád, že nám server Na vrcholu pomáhá tak stylovým způsobem.
Stará noční můra je zpět - Kakanovi se zdál sen, přátelé! Vtělil se v něm do kůže majora Raba (?) ze seriálu JAG. Pamatuje si však pouze jednu krátkou epizodu z jistě dlouhého a psychicky náročného pásma. V oné nezapomenutelné scéně jej jakýsi paňáca oslovil neadekvátním titulem a Kakarab na to odvětil následující: 'Promiňte pane, ale jestli jsem já generál, pak jsou tu všichni ostatní malé hnědé kuličky!' No zní to drsně a... tak nějak americky.
D.Š. se opravdu vytáhl. Kvůli obrázkům jako je tenhle vskutku stojí za to jeho stránky občas navštívit.
Z ničeho nic jsem si uvědomil, že jsem během této zimy ani jednou neobul hlavu. Čepice suxx! Pomozme planetě, zničme další zbytečnou větev průmyslu!
Tak to je hnus.
|
|
Na Primě začal velmi kvalitní seriál 'Policie v akci'. Skládá se z autentických záběrů trestných činů, natočených policejními či bezpečnostními kamerami. I když je každá scéna opakována v úchvatném americkém stylu asi desetkrát, rozhodně jim nelze upřít ucházející míru zábavnosti. Úplně nejvíc mě dostal závěrečný snímek, jehož kvality jsem po dlouhé době znovu ocenil téměř vražedným řehotem, a to i přes komentátorův tragický úvod. A pak, pak jsem si to uvědomil. Ano, v těchto dnech je to právě rok, kdy jsem uvedl v realitu dřímající černou myšlenku jménem TSI. Na několik okamžiků jsem se vrátil do euforického období, které je mi stále nablízku - až mám nutkání si chvílemi myslet, že se to všechno událo teprve včera. Vše odstartovalo památné video Snuff (mirror / mirror 2 / mirror 3), které osudného prosincového večera roku 1999 ulehlo na můj disk a po shlédnutí jeho první poloviny jsem neměl týden odvahu divácké sezení dokončit. Po mírném zklamání z nepříliš šokujícího závěru jsem tento trh opustil, aby mne ani ne po měsíci, v jednu děsivnou lednovou středu úplně pohltil. Známý úchylák IvoM mi totiž předvedl toto (mirror / mirror 2). Náhle jsem nevěděl, co mám říct. Japonka, která se několikrát velmi efektivně vyzvracela a pak po sobě uklidila pozřením obsahu mísy, kam své žaludeční šťávy směrovala, mi zacpala ústa duševními bloky. Následoval další, tentokrát dvouměsíční klid. A pak už to šlo samo. Nevím, kde jsem si toho odkazu všiml, snad to bylo na Fukinglinku či nějakém podobně orientovaném linkovém pekle. Ať to ale bylo odkudkoliv, tento odkaz mne dovedl do ráje. Řeznický živel jménem Colin Zeal zde svým naprosto osobitým způsobem, který jsem si okamžitě zamiloval, prezentoval více či méně nechutné snímky, které jsem počínaje 6. březnem začal stahovat jako smyslů zbavený. Všechna ta klasická videa jako Hare (mirror), Elephant (mirror), Anthea (mirror), Pizzaman (mirror), Outhouse (mirror), Traingirl (mirror), Skater (mirror), Puk-E-Sian (mirror), Tennis, TvTv (mirror)... proboha, to muselo být včera! Tak či onak, je to pryč. Stahoval jsem dál a dál, počet videí dosáhl několika set, otupělost přišla brzy. Vzrušení, se kterým jsem se těšil i obával každého dalšího snímku, bylo náhle pryč. Možná za to mohl Stileproject. Člověka mohl šokovat. Jednou, dvakrát, stokrát, ale ne napořád. A to je ta škoda. Chtěl bych se vrátit o rok zpátky a zažívat to období pořád dokola. Až do smrti. Kurva, zabijte mě, dokud je čas!!
|
|
| |
